Amazonie

Kapawi ecolodge, Amazonie

„Změť zakletá do omračující krásy barev a tvarů – to je prales,“ zapsali si před půl stoletím do cestovního deníčku Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, kteří touto částí Ekvádoru putovali neprostupnou džunglí za lovci lebek. Zdejší kmeny již (prý) lebky neloví, zato Amazonie si stále uchovala panenská místa odříznutá neprostupnou vegetací od zbytku světa. Jedním z nich je i Kapawi – stylový „ekolodge“, vzdálený 14 dní chůze od nejbližší silnice. Jediná možnost rychlejší dopravy je malým soukromým letadlem.

Lidé palmy aguaje

„Mraky a mlha jsou pryč, můžete vzletnout. Ale rychle, počasí se mění každým okamžikem,“ hlásí Paulo vysílačkou přímo z džungle. Mechanik roztočí vrtuli a naše Cessna stoupá do mraků nad Quitem. Trasa letu vede po tzv. třídě vulkánů. Na každé straně vystupují kužele zasněžených sopek, tedy alespoň podle mapy, protože jsme stále v mracích. Jen na chvíli se oblaka rozestoupí a odhalí úžasný pohled na zasněžený vrchol 5897 metrů vysokého Cotopaxi. Pak už Andy padají do nížiny a my klesáme pod úroveň mraků. Před námi se, až na zaoblený horizont, táhne koberec amazonské džungle. Miliony stromů s obrovitými, stále zelenými korunami tu tvoří nekonečný oceán. Pilot má velmi ztíženou orientaci. Chybí záchytné body. Proto putujeme podél přítoku Amazonky, kávově zbarvené řeky Pastaza, která nás po půl druhé hodině letu dovede do kraje Lidí palmy aguaje – Ačuárů. Klesáme mezi stromy. V poslední okamžik se objevuje pruh přistávací dráhy. Dosedáme přímo uprostřed indiánské vesnice Wayusentsa.

Hoacinové od Capahuari

Cítím omamně nasládlou vůni tropického pralesa, vnímám sytě zelené barvy bujné vegetace i vzdálené zvuky zvířecích obyvatel džungle. Pozdraví mě Ačuár v čelence z tukaního peří a tváří vyzdobenou pro slavnostní příležitost vítání nových hostů. Cesta ještě není u konce. Nasedáme do dlouhé úzké kánoe a klikatými meandry řeky Capahuari plujeme poslední úsek cesty ke Kapawi. Zde snad více, než kde jinde platí, že i cesta je tu cílem. Téměř za každým zákrutem řeky má pro nás Amazonie další překvapení. Na plovoucím kmeni se tu vyhřívají želvy. Chvíli pozorujeme, jak v řece dovádí sladkovodní delfín. Jinde si s námi hrají na schovávanou vydry. Zatím nás z větví pozorují opice. V korunách stromů pokřikují chocholatí hoacinové, pestrobarevní papoušci ara i tukani s obrovskými, srandovními zobáky. Při rybářské pauze nalovíme k večeři několik piraní a konečně připlouváme do Kapawi.

Ekoturistika

Okolo tiché laguny v náruči džungle objevuji jeden z posledních amazonských rájů. V jednom z nejodlehlejších koutů planety se tu na kůlech tyčí vesnice, kterou Ačurové postavili tradičním způsobem bez použití jediného hřebíku a zcela v duchu architektury svých vesnic. Interiéry jsou zařízeny jednoduše, zato stylově a pohodlně. Izolace od okolního světa rozhodně neznamená nedostatek komfortu. Kromě velkých postelí nechybí u každého pokoje vlastní koupelna s vodou, vyhřívanou ze solárních panelů, šatna a především prostorná terasa se zavěšenými hammocky, kde se tak nádherně naslouchá zvukům džungle. Centrem všeho dění je jídelna s barem a společenská místnost s malou knihovnou a bohatou výbavou společenských her. Kolik dlouhých večerů jsme tu strávili hraním hry tagua, což je obdoba našich piškvorek, pouze ve třírozměrné podobě. Hrací kameny jsou ze semen zdejší palmy tagua. Ekologický přístup je doveden do naprostých detailů: pro svícení se využívá solární energie, k dispozici jsou jen zvláštní mýdla neznečišťující životní prostředí a veškerý ne-přírodní odpad se letadly odváží zpět do civilizace. Kapawi, které vzniklo v roce 1996 dostalo právě za tento přístup a spolupráci s komunitou Ačuárů mnohá ocenění, jako příkladný ekoturistický projekt.

Je večer. Tma tu přichází vždy rychle a je velmi intenzivní. Stovky kilometrů není další město, a tak i obloha a měsíc jsou tu jasnější, než kde jinde. Končí den, kdy jsem s domorodými průvodci putoval džunglí. Ačuárové již z dálky rozeznají každý z 518 druhů ptactva, které tu žije, nemluvě o znalostech rostlin a jejich léčivých účinků. Bez těchto průvodců by návštěva Amazonie ani neměla cenu. Nedokázal bych ocenit její fantastickou dokonalost. Příjemně unavený ležím v hammocku na verandě a poslouchám zpěvu žab z nedaleké laguny. Svůj koncert rozehrávají i cikády přerušené jen občasným výkřikem papouška nebo opice při namlouvání.

Fotogalerie

Kapawi na 13 dní 

Galapagos Explorer II a Kapawi na 15 dní